close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Dalajlama: V důsledku nedokonalosti světa jsme my všichni nedokonalí.

Pokračování...

9. ledna 2010 v 15:33 | Andrea
Od založení tohoto blogu uběhlo téměř 3 a půl roku. Když jsem do něj v roce 2006 napsala první řádky, netušila jsem co život přinese. Radosti,starosti,smutky a otázky.... Budu tady vůbec ještě za těch pár let ? Jaký život budu žít ?.......... Nechci být příliš patetická :-)

Stalo se toho hodně. A i kdyby nestalo, život plyne dál, tak jako voda, která si vždy najde cestu. Našla. Pořád tady jsem. Stále stejná a vlastně úplně jiná.Mám vedle sebe někoho,kdo pro mě znamená všechno na světě a snad ještě víc - celý můj svět. Má slané hnědé oči a úsměv za který by kterýkoli bůh upsal duši ďáblu. Kdyby to teď četl, možná by podotkl,že zase popisuju jen jeho vzhled. Jakoby to, jaký je uvnitř nebylo důležité.

Jenže oči a úsměv vypovídají o člověku možná více, než jakákoli hloupá charakteristika. Když se do nich zadívám, vidím něhu a lásku. Nejen ke mě ale hlavně ke světu kolem - K toulavé kočce v opelichaném kožichu, malému chlupatému bezzubému pejskovi, sestře,kterou by nevyměnil za nic na světě ... Je jedním z mála případů, kdy se vnitřní krása odráží na povrchu, jako zrcadlo. A když mě chytne za ruku, připadám si stejně krásná a čistá jako on. I když nejsem.

Tři a půl roku...

Mám jiné příjmení - rodné příjmení a o kapku více štěstí, zdá se mi. Netuším, nakolik to spolu souvisí,ale tím, že jsem udělala tento krok, jako bych ze sebe sňala nějakou hnusnou kletbu,nebo stigma vpálené do těla... Jako bych to konečně po dlouhé době byla zase já. Vynořila se z hlubin a poprvé po dlouhé době nadechla. Studuju Vysokou školu, na kterou jsem si tolik přála jít,mám úžasné přátele a na jaře se stěhuju do nového bytu - Stěhujeme, spolu. :-)) Ta nějak nám to všechno vychází. Trochu mi to připomíná věc s karmou, kterou nedávno zmínil můj spolužák. Přej a bude ti přáno. Nechtěj moc a dostaneš mnoho.

Jak já se těším na jaro. Obuju kolečkové brusle,zamknu byt,chytím svého milovaného Lukáše za ruku a pojedeme k řece. Po cestě zpátky si koupíme kofolu a česnekové čipsy a všechno bude tak nějak obyčejně a všedně krásné. Pak mu udělám večeři, poučíme se do školy a usneme si v náručí. Může si někdo přát něco víc ? Pak je to hlupák a život mu uniká skrze prsty pro hloupé věci které se těmhle nikdy nevyrovnají :-)

 

Další články


Kam dál

Reklama