
STROMY
... Věděla jsem, že vás něco napadne při pohledu na tenhle strom.... Odepisuju Nobody psala, že
NOBODY: " Stromy jsou někdy víc, než dokážeme pochopit "
...Možná proto, že mnoho z nich žije a roste po několik lidských životů... některé po celé generace... Míhají se kolem nich války, hladomory,stávají se němými svědky vražd a pak smrti viníků samotných.... Ale pořád tu jsou...
... Pod starými olivovníky v Řecku psal Homér nejspíš své verše... Kdokoli z nás může přijít, sednout si a být na chvíli jako on....
... A nebo Božena Němcová...určitě existuje ještě nějaký strom pod kterým sedávala a přemýšlela nad svým útrpným životem, možná jeho smyslem ...
Stromy jsou jako dávná paměť... Němí svědkové.... Nehybní, téměř bez života... zdá se ....
A přitom.... díky nim všechno vlastně existuje, začíná... zároveň však končí... Od počátku existence nám dávají život...

... Je to ale podivný dar... Tak jako písek v přesýpacích hodinách i on nám uniká mezi prsty.... ( http://www.21stoleti.cz/view.php?cisloclanku=2006111708 )
Stromy jsou tak zvláštní... nejsou tu na úkor jiných tvorů....k životu potřebují jen půdu bohatou na živiny, vodu a slunce... Člověku, který se nad tím zamyslí podobným způsobem musí nakonec připadat krásná i hromada salátu... vlastně proč ne ...
Stromy mají ale ještě jiné kouzlo... Jejich kořeny sahají hluboko,hluboko pod zem... říká se, že obímají mrtvé. Královské koruny těchto obrů naopak hrdě vzhlíží k oblakům... Na obou stranách "nekonečno" ... Není divu, že je lidé obdivují už od dob, co vrcholky sami opustili.

... Jenže ne všichni si jich váží... I když se to vlastně nezdá, stromy jsou velmi zranitelné... Trvá to mnoho a mnoho let ,než z malinkého semínka vyroste krásný a silný sekvoj... nebo obyčejný,přesto stejně překrásný dub.
...Mnohdy ani nestačí vyrůst... někdo přijde a poláme ho... možná to nevíte, ale když jakémukoli stromu zlomíte hlavní větev, a kolikrát nepoznáte která to je, umře....
Mnoho z těch šťastnějších sežehnou kyselé deště nebo odpadní produkty z továren.....
A nakonec, osud těch nejsilnějších protne člověk... Kolik že to vykácíme hektarů za den ????

... Možná je dobře, že nás volné radikály obsažené v životadárném vzduchu pomalu stravují.... Stromy to moc dobře vědí ... Ty nejsilnější přežijí a zapíší si to do svých letokruhů...
Jsou to vlastně kroniky. Kroniky života. Ať už v biologickém nebo jen metaforickém smyslu...
Jsou v podstatě věčné... Kořeny obímají mrtvé, větvemi se dotýkají hvězd... Vítr si v jejich koruně tiše pohrává s nádherným listím a čeká na dalšího Homéra.
.............. Jednou určitě přijde....a napíše báseň............................
stromy jsou někdy víc než dokážeme pochopit